Čeleď: Celastraceae R. Br. – jesencovité
Rozšíření: Nevelký areál leží na východě Severní Ameriky a zahrnuje území od Ohia po Pensylvánii, na jih po Tennessee a Severní Karolínu. V přírodě jde o vzácnou rostlinu, v celém areálu je známo jen 50–60 populací.
Ekologie: Roste v různých typech vegetace, jak ve vlhkých stinných lesích na humolitech, tak na mělkých půdách na výslunných vápencových skalách. Vystupuje do nadmořské výšky asi 600 m.
Popis: Stálezelený keřík, dorůstá výšky 10–40(–90) cm; větvičky jsou poléhavé až plazivé, kořenující, hranaté. Listy jsou vstřícné, čárkovité až úzce obkopinaté, 0,5–2 cm dlouhé a 0,2–0,4 cm široké, tmavozelené, kožovité, na bázi klínovité, drobně pilovité a podvinuté, na vrcholu tupé. Květenství jsou chudé úžlabní vidlany s 1–5 květy; květní stopky jsou 3–10 mm dlouhé; květy jsou 4četné; kališní lístky jsou tupě trojúhelníkovité, 0,8–1 mm dlouhé; korunní lístky jsou obvejčité, asi 1,5 mm dlouhé, žlutozelené až červenohnědé; tyčinky jsou 4; semeník je 2pouzdrý. Plodem je elipsoidní tobolka, 3–4 mm dlouhá a 1,5–2 mm široká, bělavá; semena jsou elipsoidní, černá, obalená bílým nebo žlutým míškem.
Využití: Občas se pěstuje jako okrasná dřevina, ve více kultivarech lišících se zejména vzrůstem.
Poznámka: Do rodu Paxistima se řadí jen dva severoamerické druhy (POWO 2020). Kromě tohoto do něj patří ještě Paxistima myrsinites, která je větší a roste na západě kontinentu od Kanady až do Mexika.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 28. 4. a 3. 5. 2020 (ČR, Čechy, Včelná, v kultuře).